Září 2010

Nesnáším tě, Podzime.

28. září 2010 v 17:01 | E L - D Ý |  Páté přes deváté
Asi bych se měla naučit bezmezně milovat podzim a zimu. A k smrti nenávidět léto. Lépe by se mi dýchalo. Anebo to budu hrát jen na oko, abych převezla zákon schválnosti. Jaro a léto, moje oblíbená období, letos stála opravdu za radšianinechtějtevědětco. Za to podzim se hned ze začátku hlásí ve své nejhorší podobě a zima prý bude dlouhá, chladná a bohatá na sníh, což mě vážně irituje. Možná si říkáte, že bych to těm moulům, co neumí předpovědět počasí ani na dva dny dopředu, neměla věřit, jenže negativní prognózy jim vždycky vyjdou. Všimli jste si toho?

Co mě sere ještě víc je to, že celý pracovní týden bylo přijatelně a jakmile přišel prodloužený víkend - pic a je po idyle. Chtěli jsme s M. jezdit na kole, chytat ryby, chodit na procházky, ale copak to v tom hnusu jde? Od soboty do dnes v kuse pršelo, a tak jsme se váleli v posteli a já se modlila, aby v televizi bylo něco, na co by se dalo dívat. Marně.

Fotografie posledních letních dní.

23. září 2010 v 21:28 | E L - D Ý |  Vyletěl ptáček
Před chvílí mi došlo, že léto už je definitivně pryč a s jeho koncem přišlo moje nejneoblíbenější období - podzim. Vážně nechápu, jak tohle ponuré období může mít vůbec někdo rád. Ať už je podzim sebebarevnější, chybí mi v něm zelená. A zelenou mám nejradši.

kytička

Kunštát.

23. září 2010 v 16:31 | E L - D Ý |  Vyletěl ptáček
nebe
Foceno cestou za jízdy.

Konečně jsem se přemluvila k akci a pár vyvolených fotek jsem pro vás vybrala. Jarmila už mě s objektivem přestala zlobit, tak nevím, co ten její nedělní výstup měl znamenat a jestli se třeba ještě nevrátí. Dnes jsem jí zapínala a vypínala několikrát a nic. Váhám, zda čekat nebo ji na tu reklamaci pro jistotu poslat.

Adaptační kurz provoněný Mucosolvanem.

22. září 2010 v 17:11 | E L - D Ý |  Egocentrické žvásty
Jsem zpátky doma a jsem za to opravdu nesmírně ráda. Poslední tři dny byly skoro k nepřežití, ale nebudu předbíhat.

Ze startu bych vám chtěla říct, že mi umřela moje milovaná Jarmilka. Zvěčnila mi na památku jako poslední z fotek jablka na stromě, a pak přestala fungovat. Nezavírá se jí objektiv, jen divně mručí. Udělá si výlet do Alzy a půjde na reklamaci, jen nějak nevím kdy si na to má matka udělá čas. Já už jsem jí obrečela a vy by jste měli taky. Nebo aspoň držte minutu ticha.

Víkend u M. byl jednoduše senzační a bez chybičky. Celou sobotu jsme strávili v Kunštátu na hrnčířském jarmarku a já byla ve svém živlu. Líbí se mi všechny ty titěrné věcičky, které lidi dokáží uplácat z hlíny. Tolik barevných hrníčků pohromadě jsem ještě v životě neviděla. Třešničkou na dortu bylo vystoupení Xindla X. Mám jednu jeho fotku! :D
V Kunštátu ještě Jarmila svědomitě posluhovala, takže mám spoustu fotek, které se sem pokusím nacpat později. Bez debat.

V pondělí ráno jsem se nevyspalá vykodrtala z postele, zabalila si pár svých švestek a vypravila se ke škole na autobus, který nás odvezl do Hrachova u Kamýku na adaptační pobyt. A tehdy začaly tři nejšpinavější dny mého života.
"Ubytované" jsme byly po šesti v pokoji, v němž teploměr ukazoval překrásných dvanáct stupňů, pod postelí jsme našly staré smradlavé ponožky a chuchvalce prachu, matrace smrděly a ve sprše byly nánosy plísně. Stoly v jídelně byly upatlané ani nechci vědět čím, z "čistých" příborů se na nás usmívaly zbytky jídla a samotné jídlo by nežral ani páreček čínských prasátek, který nám pobíhal po areálu. 

Náhradní svaly.

16. září 2010 v 22:17 | E L - D Ý |  Egocentrické žvásty
Za normálních okolností bych si touhle dobou rvala vlasy z hlavy, že ještě nespím a zítra budu vypadat jako kdyby mě někdo zneužil a odhodil do křoví, ovšem dnes se normální okolnosti nekonají. Zítra mám být před školou až o půl desáté, a tak si můžu s čistým svědomím přispat do sedmi. DO SEDMI. Když si vzpomenu, že na základní škole jsem v sedm hodin vstávala normálně a dnes to považuji téměř za zázrak, je mi z toho do breku. Poslední dobou je mi do breku ze všeho. V autobuse pouštím sednout  babičky a od postavačů s letáčky si ty příšerné papírky beru s úsměvem a jejich "díky moc" a slastný pohled mě hřeje u srdce. Štěstí, že už nedávají reklamu na O2, kde se z papírků skládala zvířátka. U té jsem totiž ronila slzy taky.

Teď už ale ke správám ze světa a k mému oblíbenému tématu. 
Dnešní první ponemocní školní den byl.. - inu, nebyl vůbec špatný. První dvě hodiny jsem se válela na žíněnkách se sešitem z matematiky a koketovala s uzavřenými a otevřenými intervaly. Můj nos stále stávkuje a nemá dostatečnou průchodnost vzduchu, takže bych se při tělocviku nejspíš udusila. 
Třetí hodinu byla matematika a psali jsme na výše zmiňované intervaly. Když mi dá trojku, zulíbám jí ruce. ... No dobře, tak se na ní aspoň nebudu tvářit jako na masového vraha, co mi zabil veškeré naděje na ukončení prvního ročníku.
O češtině se procvičoval pravopis a já spala. Mám pocit, že shodu podmětu s přísudkem, vzory a koncovky -ovi, -ovy už umím a nechci se tím dále zabývat a dělat si v tom ještě větší guláš. Litovat toho budu až tehdy, kdy budu nosit domů čtyřky z diktátů. A abych nezapomněla, ze vstupního testu mám dvojku - druhá nejlepší práce ze třídy. 
Následovala latina a ošetřovatelství, které nestojí za řeč, protože to byla hrozná otrava. 
Po hodinové přestávce nás čekala ještě jedna čeština, tentokrát sloh. Dostala jsem jedničku za větu stylizovanou do umělecké literatury s obsahem tématu "je mi zima". Šikanová (jmenue se Šiklová, ale čert to vem) řekla, že jí mám nejhezčí a bylo to. Připadám si jako šprt, ale mám z toho radost. :D

Zítra, moji drahoušové, odjíždím opět za mým jediným Nejmilovanějším ♥ M. Po nedělním návratu si jen přebalím věci a opět zmizím. V pondělí nám se třídou začíná "seznamovací" kurz. Seznamovací v uvozovkách proto, že už se všichni známe. Ale kdo by se nechtěl na tři dny ulít ze školy, že? Vracím se ve středu večer. A vlastně to s tím mým návratem ještě není vůbec jisté. Minulý rok jsem na seznamováku skoro vypustila duši. :D

Držte mi palce a v pondělí pošlete náhradní svaly.


Mutující kuřátko.

15. září 2010 v 15:20 | E L - D Ý |  Egocentrické žvásty
kuřátko
Přemluvila jsem svou nesmlouvavou lenost domácí (ignavia domicilium) a pustila se do vkládání fotografií z Vyškova do galerie, když v tom - hle, moje galerie je plně zaplněna čtyřmi sty obrázky mdlé kvality. Fajn, řekla jsem si, tak jich pár smažeme, jenže všechno má svoje háčky. Smazané fotografie logicky zmizí i z blogu. A co teď? Je to jen blbý vtip, mířený velmi předčasně mé osobě k lednovým narozeninám, nebo se mám začít smiřovat s tím, že vás musím přestat zahlcovat svou rádoby tvorbou? Mám zkaženej den, měsíc, rok i celej život! :D

Dnes jsem s konečnou platností vyřadila ze své léčby veškeré Orofary se Stopanginama a místo nich chlastám sirup po litrech. Bacily z krku jsem úspěšně otrávila, jen rýma mě štve čím dál víc. Ještě že jen píši a nemusím k vám promlouvat, moc by jste se mi smáli, mluvím jak mutující kuřátko. PÝP.
Mimochodem, víte vůbec, jak dělá nastydlá kočka? No přece BŇAU.
Taky jsem si stihla opět zvyknout na sladké nicnedělání. Šlo to rychle, díky nedávnému prázdninovému flákání, a ani se mi do té školy zítra nechce. Tedy chce, jenže mám osypky ze vstávání o půl šesté. Kdyby škola byla od deseti, bylo by to jiný kafe. Dny se už znatelně krátí a vstávat za tmy je hroznej opruz. Chtěla bych být grizly. Nacpala bych se k prasknutí medvídkama Haribo a celou hnusnou zimu i s horší částí podzimu bych zaspala. Žádná škola, žádné mrznutí ráno na zastávce, žádné vstávání za tmy. Ach, radši přestanu snít, nebo začnu brečet.

Mamá měla být doma už ve tři a zase se někde fláká. Musíme jít koupit učebnice (to brzy, co?), a taky mi slíbila něco na sebe. Šla bych sama, ale potřebuji její peněženku. Žiji si krutý život chudého studenta a v peněžence mi chrastí poslední stovka v drobných.

Mějte se fajn a buďte bohatší než já.


Podzimní příroda a nezdrhlí živočiši.

13. září 2010 v 19:02 | E L - D Ý |  Vyletěl ptáček
jeřabiny

Mám pro vás první várku fotografií z víkendu, konkrétně z procházky mezi kukuřičnými poli. Pro ty, co nemají rádi osminohé potvory (ano, myslím tebe, ségra! :D), vydávám varování, že na předposlední fotografii je křižák pruhovaný, a tak radši vezměte nohy na svoje ctěná ramena a na tlačítko Celý článek ani neklikejte!


Přímá úměra.

13. září 2010 v 14:43 | E L - D Ý |  Egocentrické žvásty
teploměr
Začíná mi být ze všech těch Orofarů a Stopanginů pěkně blbě. Ještě hůř, než mi je. Člověk za to jen platí a užitek utek. Ano, jistě, já vím, že po dvou dnech nemůžu čekat bůhvíjaký zlepšení, ale - vlastně proč bych nemohla? Léky by se měli vyrábět tak, aby vás uzdravili hned a ne až po týdnu. Je mi ovšem nad slunce jasný, že jde zase jen o peníze, a tak nemůžu počítat se zlepšením tohohle pitomýho systému. Čím déle marodíte, tím více léků potřebujete a tím větší sumu zaplatíte. Jsem na matematiku sice blb, ale přímou úměru ještě chápu.

Do školy bych se měla podívat až ve čtvrtek, ale mám sto chutí jít tam už zítra. Nesnáším dohánění a přepisování sešitů, to si radši odsedím deset hodin ve škole. I když v tomhle stavu si to moc dobře nedovedu představit. A K. mi volala, ať se neopovažuju příjit nemocná, nebo mě zabije. Ona je prostě moc milá holka.

Víkend zkrátka neměl chybu. Tedy měl, ale až do sobotního večera (než jsem stihla onemocnět) byl dokonalý. Ale potom vlastně taky, protože M. se o mě krásně staral a byl se mnou. ♥
Mám z víkendu asi milion fotek, přesně něco kolem šedesátky. V pátek jsme byli na procházce a otravovala jsem hmyz, který se ještě nestihl odstěhovat nebo schovat do země. V sobotu jsme vyrazili do Vyškova za koníčkama, cournout se po městě a dát si k večeři obří pizzu, po které jsem skoro nemohla chodit. Ale byla výborná, feferonková s žampiónama. :)
Až se prospím a budu mít náladu na galerii, nějaké vám sem určitě hodím. Ne že by jste to chtěli, ale chci to já, takže pšt! :D

Nemocím zdar!
No nazdar.


Devátého devátý.

9. září 2010 v 21:01 | E L - D Ý |  Egocentrické žvásty
kolíček
Jsem přešťastná, že mě škola zítra čeká v tomto týdnu naposledy. Cítím se jak šestkrát použitej toaletní papír - stejně zničená a znovu nepoužitelná. S každým dalším dnem se mi začíná víc stýskat po čtrnácti hodinách spánku a vstávání přesně k obědu. Když ráno procházím setmělými ulicemi a drkotám zuby zimou, mám chuť poslat celý září hezky hluboko do prdele a vrátit čas o dva a půl měsíce zpátky. 
Na druhou stranu mi přijde, že čas strašně letí. Příští týden budu mít za sebou polovinu září, pak bude říjen, o chvilku později konec června a další letní prázdniny. Ani se nenaděju a psychicky se zhroutím u maturity, najdu si podřadnou práci, vdám se, porodím svoje první dítě a možná i další, když předchozí porod přežiju a nezavrhnu všechny muže a děti za tu bolest, co mi způsobili. Dále přijde menopauza, budu hnusná a schlíplá a když bůh dá dožiju se osmdesáti a důchodu. A potom? Potom umřu. Na pohřbu mi zahrají Pendulum, zpopelní mě a rozpráší na dé jedničce. Bezchybně nalajnovaný život.

Ze vstupního testu z matematiky jsem dostala čtyřku. Pokud se mi právě zlomyslně posmíváte, tak v tom klidně pokračujte, ale já jsem na sebe pyšná. Vážně. Přesná půlka třídy měla za pět, ale já k nim nepatřím. Byla jsem lepší! Jsem šťastná. Ze čtyřky. Jsem blázen.
Dále mám za sebou vstupní test z fyziky, který taktéž nedopadl nejlépe, ale myslím, že trojku bych dostat mohla. Jsem prostě přirozeně inteligentní, žejo. Ze vstupáku z češtiny počítám s jedničkou, nejhůř s dvojikou. Pravopis a interpunkce mi nikdy moc velké problémy nedělaly. I když jeden nikdy neví, přeci jen jsem se musela obejít bez Chrome a automatických oprav. :D
Ve škole mi neřeknou jinak, než Endoplasmo. Začínám na to i slyšet.

Dnes neusnu. Už se vidím v autobuse na cestě do Brna. A v M. náručí. Myslím, že ho po čtrnácti dnech vážně samou láskou sním - umačkám, ulíbám a umiluju! A v neděli si ho zabalím do batůžku a odvezu sebou domů. ♥
Jen mě štve, že je v pondělí somatologie, a tak bych se na ní měla o víkendu aspoň trochu podívat. Škoda, že vždycky zůstanu jen u velkých plánů. Jsem nenapravitelná.

Přeji dobrou endoplasmatickou noc a příjemně
strávený endoplasmatický víkend.


Nechci Santu. Čekám na Ježíška!

8. září 2010 v 19:32 | E L - D Ý |  Vyletěl ptáček
Vsadím se, že většina z vás sem přišla jen proto, aby se podívala, jaký magor čeká na Ježíška a osmého září řeší Vánoce. Jen si nemyslete, že to nevím!

Endoplasmatický článek.

7. září 2010 v 19:22 | E L - D Ý |  Egocentrické žvásty
nebe
Pomalu se začínám vracet do vyjetých kolejí všedních dnů. Zvykám si na vstávání o půl šesté a na jízdy přeplněným autobusem, na cesty areálem Vinohradské nemocnice, na školu a její úzké schody a chodby i na každodenní zdolávání čtyř poschodí, které mi po ránu dokonale rozproudí krev.
Mám to tam ráda. Je mi jasné, že si za tuhle větu budu za pár měsíců nadávat, až mě škola začne pořádně srát, ale zatím to nemůže být lepší. O hodinách se s K., M. a A. pořád chlámeme, až nás z toho bolí pupky a tváře. Chodíme si do automatu kupovat krémovou čokoládu s extra cukrem za pět korun, a pak vysedáváme na schodech a neustále máme čemu se smát. Zástupce ředitele nám dnes řekl, že vypadáme jako banda feťáků. Smál se tomu a my taky. :)
Dnes jsme měli tři hodiny somrárny (somatologie - nauka o lidském těle) v kuse a probírali buňku. Endoplasmatické retikulum a únava byly smrtelnou kombinací, a tak jsme před všechno cpali endoplasmatický/á/é. Endoplasmatická židle, endoplasmatický stůl a endoplasmatické schody. :D

Včera jsme hned první hodinu matematiky dostali test. Koukala jsem na to jak půl zadku z křoví. Jednalo se o látku ze základní školy, ze které si houby pamatuju, takže se paní učitelka bude nejspíš divit. Zpaměti jsem spočítala příklady na procenta a slovní úlohu, ostatní mám určitě špatně. Vlastně mám špatně naprosto všechno, neboť u procent a slovní úlohy stejně nemám výpočty a postup, což je prý fatální chyba. Co už.
Za to z dějepisu jsem se vytáhla. Dostala jsem plusový bodík. :D Ač nevím, co to znamená, jsem za něj moc ráda a připadám si krutá. Kdyby učitelka věděla, že znám pomocné vědy historické z minulého roku a není to mou prudkou inteligencí a zájmem o dějepis, asi by mi ho nedala. Ale opět - co už. :)

Mějte se endoplasmaticky.


Poďme z vesela, promile dve celá.

5. září 2010 v 17:16 | E L - D Ý |  Egocentrické žvásty
čiči
Vlastně ani nevím, co jsem původně hledala, když jsem namísto toho našla své stařičké CéDéčko s Horkýže Slíže. V tu ránu jsem dostala chuť se do něj zase po dlouhé době zaposlouchat - obzvlášť, když mám od M. nová zelená sluchátka.
Člověk rychle zapomíná, ale při poslechu hudby se všechny ty pár let zavřené šuplíky se vzpomínkami začnou otevírat a vy vzpomínáte. Vzpomínáte na ty věci, při kterých vám ta samá písnička drancovala ušní bubínky. Je to zvláštní, ta nostalgie.
Vrátila jsem se o dva, tři roky zpátky, je mi třináct, čtrnáct a mám duši rebela, co nenávidí společnost. 
Kouřím, protože cigáro v hubě ze mě dělá strašně dospělou - spíš si to myslím. Doma i venku se opíjím vším, co je po ruce, ale hlavně hodně a v opilosti zažívám svoje poprvé. Řežu si zápěstí, nohy, žiletkou si po těle vyrývám nápisy. Mluvím sprostěji než kdejaký dlaždič. S D. si kupujeme náš první vlastní sprej - zelený - a vydáváme se s kapucami na hlavě ke garážím. Začínám se učit jezdit na skejtu. K smrti nenávidím rodiče. K smrti nenávidím všechny.
Občas si říkám, jestli jsem tohle všechno vůbec mohla být já. Bohužel ano, bohužel jsem to byla já. Někdy se ta třináctiletá holka snaží skrz šuplíky dostat zpátky nahoru, ale já se za ní stydím, a tak ji vždycky zavřu tam kam doopravdy patří - do vzpomínek, do minulosti, která se už nesmí vrátit.

Dneska je venku krásně, jen to že je neděle mi trochu kazí dojem, ale co už. S mamá a sestrou jsme se vydaly nakupovat. Pořídila jsem si sešity do školy a nějaké spodní prádlo (mimochodem, ta červená kočička je z mých spoďárů. :D) Mám ráda nepopsaný sešity a vždycky se do nich ze začátku snažím psát strašně hezky, a pak se to zvrtne. Naštve mě učitel a chudák sešit si to za něj odnese. Škoda, že učitelé taky nejdou roztrhat. :)

Lehce mě děsí, že zítra zkejsnu ve škole do čtvrt na čtyři. Už v pátek jsem byla zničená po pěti hodinách a zítra mě jich čeká osm. Navíc mě hned první hodinu přivítá matematika. Mám sto chutí zaspat, ale asi to není zrovna nejlepší nápad. Tak si zvykej trpět, milá El.

Až bude pátek, tak mě vzbuďte.


Polibek z pravé lásky.

3. září 2010 v 20:42 | E L - D Ý |  Páté přes deváté
mlask
Konečně jsem dostala vysvědčení. Lepší o pár měsíců později, než-li nikdy, i když v tomto případě mi ho snad ani radši posílat nemuseli. Dívám se na mé hodnocení a připadám si jako bych do pěti neuměla počítat. 
Spolu s vysvědčením jsem dostala i dopis od Jaruš, ve kterém mi přeje hodně štěstí na nové škole. Přijde mi to od ní jako hnusná ironie, když jediná nedostatečná, která se skví na tom ohavném úředním papíře je právě od ní. Budiž. S poděkováním se ale obtěžovat nebudu, leda bych uměla být ještě ironičtější než ona, což myslím neumí nikdo.

Začínám poznávat své nové učitele.
Paní profesorka na chemii a biologii je postarší - snad spíš hodněpostarší - dáma, která mluví pomalu, tiše a často nemluví vůbec, jelikož zapomíná, co chtěla říct. To je potom ve třídě hrobové ticho, jen já se nutím přestat cukat koutky. Jsem zlá.
Paní učitelka na češtinu a estetiku mluví naopak velmi rychle, a když se chce předvést, že to umí ještě mnohem rychleji, nikdo jí nerozumí. Poněkud se děsím diktátů. Jinak je to příjemná paní, co umí dělat srandu, ale musíte hrát podle jejích pravidel.
Dějepisářka je mladá paní, jejíž hlavním zaměstnáním je práce v Národním muzeu, ale občas zaskočí k nám, aby nám z dějepisu udělala  zajímavý předmět, který nás bude bavit a při jeho vyslovení nám nebude naskakovat husí kůže. No, uvidíme, minulý rok s Bobrem můj názor na dějepis rapidně zhoršil, i když mezi námi - nikdy jsem ho neměla ráda.
Poslední hodinu angličtiny jsme trpěli s rašplou, která na nás okamžitě spustila anglicky a nehodlala přestat. Koukali jsme na ní jak na návštěvu z vesmíru. Díky bohu bude učit druhou skupinu a já jí při troše štěstí viděla na dlouhou dobu naposledy.
V pondělí se konečně dozvím, kdo mě nechá propadnou z matematiky. Jsem na to opravdu moc zvědavá. Ale třeba mě zachrání polibek z pravé lásky.

Pro zhoršení nálady pár podzimních fotografií. ;D

Před školou schovávám se za polštář.

2. září 2010 v 21:08 | E L - D Ý |  Egocentrické žvásty
.
Připadám si, jako by mě právě přejel parní válec. Na víčka mi někdo přišil pětikilová závaží a zpřeházel mi všechna písmenka na klávesnici. Jediné, co mě drží při vědomí je moje milovaná dvoulitrová Kofola citrus plná kofeinu a moji milovaní. Sice chodím každých deset minut čurat, ale všechno má své proti, žejo.
Do školy chodím teprve dva dny a už mě to tam pěkně - jak jen to říct slušně - štve. Ani ne tak škola samotná, jako vražedné vstávání za tmy. Musela bych chodit spát v osm, abych se cítila aspoň trochu vyspalá a minimálně v šest, abych se cítila doopravdy fajn a mohla ve škole taky trochu vnímat.
Dnes jsme dostali rozvrh hodin a jsem z něj více než znechucená. Z Třebíče jsem rozmazlená končit nejpozději o půl třetí, a to maximálně jednou týdně. Pro letošní školní rok si ovšem musím nechat zajít chuť a smířit se s tím, že v pondělí a čtvrtek mě budou mučit do čtvrt na čtyři a v úterý rovnou do čtyř. Ve středu "jen" do půl druhé a v pátek pouze do půl jedné. Mají jediné štěstí, tím pátkem si to u mě trochu spravili. Nicméně, když si ke každému dni připočteme takřka hodinu a půl cestování domů, vyjde nám z toho zhroucená El. Ale ne, na všechno si dá zvyknout. Jen abych to za ten rok stihla, než nám napaří rozvrh nový. 
Zítra už jedeme podle rozvrhu.

Mrzí mě, že tento víkend zkysnu v Praze. Babička slaví osmdesátiny a na těch bych nejspíš opravdu neměla chybět. Vím, že to zní hrozně, ale třeba to jsou její poslední slavené narozeniny. Je jí osmdesát a člověk nikdy neví.
Příští pátek mě tu ovšem nikdo neudrží. Už jsem si pilně našla spoj na Florenc a vštipuji si ho do hlavy, abych nezabloudila. Doufám, že opět nebude den na umření a vyvaruji se sebevrahů. Chybí mi můj milovaný M.

Opravdu jsem strašně šťastná, že je zítra pátek. Po dvou dnech ve škole toužím po víkendu, je to na hlavu, já vím, ale chci zase klid a přispat si aspoň do devíti. Co budu dělat za měsíc? 

Dobrou noc a hezké sny, zlotřilci. :)


Prvního září.

1. září 2010 v 14:14 | E L - D Ý |  Egocentrické žvásty
Opět mi ukázali, jak odporné je vstávat brzy ráno a nehybně sedět v lavici poslouchajíc nezajímavé řeči k začátku školního roku. Utvrdili mě v tom, že miluji sladké nicnedělání. Podívala jsem se tam, mají to tam fakt moc pěkné, ale zítra už tam znovu nemusím. Ani další dny ne. Ne, děkuji, jste hodní, ale opravdu se nechci dostavit na osmou ráno do budovy školy!

Samou nedočkavostí (čti beznadějí) jsem vstala v půl šesté, oblékla se, pokusila si ze zadku udělat obličej a přemýšlela, co se tak normálně psává do závěti. Ještě nikdy jsem jí nepsala. Víte, myslím si, že místo charakteristiky oblíbené postavy (třeba), by se ve slohu mělo učit jak napsat závěť, ať ti lidé ke konci nevypadají jako trdla. 
Z domu jsem vyšla ještě před půl sedmou, neboť mám za to, že přijít pozdě na vlastní pohřeb by nebylo zrovna košér. Lepší brzy, než-li pozdě.
Hned u vchodu jsem jedné z maminek ukradla dcéru, taky prvačku, která shodou okolností chodí se mnou do třídy a sedím s ní (řada u dveří, poslední lavice - nejdál od katedry :)). Jmenuje se Kristýna, má blond vlasy, nekouří, nikdy nebyla za školou a stejně jako mně jí nejde matika. Celkově je nás ve třídě něco kolem třicítky, z toho tři kluci. Třídní vypadá jako milá paní a neučí matematiku, což je po šesti letech příjemná změna, opravdu.
Škola z venku vypadá opravdu hezky, uvnitř už to není zas takový žůžo, ale mnohem lepší, než v Třebíči. Z té jsem mimochodem dostala spoustu nových informací od O. a jsem moc ráda, že jsem odešla, dokud byl čas. 

Až přijde mamá, musím se s ní zajít někam vyfotit. Potřebuji fotky na index. Nejsem z toho vůbec nadšená, protože focení z duše nenávidím. Vždycky vám nafotí dvacet totálně stejných fotek a ještě vás z té hrůzy nutí vybírat tu nejlepší. 
,,No tak, slečno, usmějte se! Narovnejte hlavu! Ne tolik, moc jste jí zaklonila. A nehrbte se, taková mladá, jak budete vypadat za čtyřicet let?! Prosím vás, máte nakřivo ramena, jak to bude vypadat?! A zase se nesmějete! No s váma je to teda těžký!"

KAM SI RÁDA CHODÍM POČÍST?