Duben 2010

P t a k o p y s k M i l o u š.

26. dubna 2010 v 20:47 | E L - D Ý
Ignorujte, prosím, přebytečná či chybějící písmenka, podivná slova, slovní spojení a věty, pravopisné chyby a.. ignorujte celý tento článek.

kopretiny
Ne, ne, ne. Já nejsem opilá, i když se tak cítím a především se tak chovám. Jak jinak si vysvětlit, že místo věty Jsem na skypu. čtu Jsem ptakopysk. a následně mám sto chutí M. odepsat, že mě to nezajímá. Dále jsem chtěla svou chybu odůvodnit tím, že jsem unavená z jízdy na kole do Kauflandu a řekla jsem, že jsem jela na Kauflandu do kola. V dešti, víte. Takže se holky už přes hodinu hádají, kdo na jakém obchodě jezdí. A když je člověk prosí, aby ho odnesly na záchod, odseknou mi, abych si vzala Kaufland a jela tam sama. 

Zákon schválnosti funguje vždy a všude. A především mně. Rozhodla jsem se, že vyhlásím pondělí za den pohybu pro zdraví. Od rána tu bylo krásně, svítilo sluníčko a nebe bylo bez mráčku. Až odpoledne, těsně před koncem osmé, poslední hodiny, přišla bouřka. Ta mě ovšem od jízdy na kole a nákupu nemohla odradit, a tak jsem přemluvila O. a jely jsme. Po prvních padesáti metrech jsme obě vypadaly jako bychom se vykoupaly ve zdejším rybníce. Na cestu skoro nebylo vidět, cesty byly pod vodou, O. na náměstí srazila dívenku, co tančila v rytmu Agáty šumí, když padá déšť, pak málem způsobila dopravní nehodu, ale nakonec jsme přeci jen dojely do cíle. Nakoupily jsme zásoby jídla a pití na celý týden a vydaly se zpět. Naštěstí už se nic vážného nesemlelo. Jakmile jsme zapadly do pokoje a daly si sušit veškeré oblečení (ani spodní prádlo nebylo ušetřeno), vyjasnilo se. Tradá, hepyjend.

Ve škole se dnes nic zvláštního nedělo. Jen jsem zjistila, že z matematiky již neumím ani to, co jsem ještě před rokem uměla. A paní učitelka na češtinu mi řekla, že nesmím odejít, jinak by v hodinách byla nuda. Vtipy o pedofilech a zvrhlé teorie o bohu už jí nikdo vyprávět nebude. Stejně v tom mám jasno, Hus byl gay. 

Půjdu spát. Učit se nebudu, ještě bych se dočetla něco, co se nemám dozvědět. ;D
Tož dobrou, děcka.


Jaro v plném proudu.

23. dubna 2010 v 20:16 | E L - D Ý
.

De ment.

22. dubna 2010 v 21:34 | E L - D Ý
.
Nervózně klikla na odkaz. Objevilo se před ní okno se spoustou čísel a nápisy přijat(a), popřípadě nepřijat(a). ,,Pět set čtyřicet čtyři, pět set čtyřicet čtyři, kde je k čertu ta blbá pět set čtyřicet čtyřka?", odříkávala si pro sebe v duchu. Sjížděla seznamem níž a níž, byla čím dál nervóznější. A pak se objevilo její číslo. Koukala na něj upřeně, jen na něj. Za žádnou cenu nechtěla uhnout očima a zjistit, na čem je. Chvíli sama sebe přemlouvala, pak se odvážila a podívala se pravdě do očí. Poskočilo jí srdce, snad ani nevěřila tomu co vidí. Znovu zkontrolovala číslo, opravdu to byla pravda. ,,Mám to", zašeptala do prázdna a byla tím nejšťastnějším člověkem na světě.

Do teď tomu ještě nevěřím a stále mám nutkání ujišťovat se, že nevidím špatně. Stejně tomu bylo před rokem, když jsem nechtěla uvěřit, že jsem přijmací zkoušky napsala na výbornou a opravdu mě sem vzali. Teď jsem ráda, že v červnu dám tomu všemu tady jedno velké sbohem.
Paradoxní je že teď, když už se nemusím stresovat známkami a hrozbou propadnutí (věřte tomu nebo ne, klidně si můžu propadnout z čeho chci), z ničeho nepropadám. Ano, i zázraky se dějí a já dnes dostala z latinského jazyka jedničku. Opakuji, JEDNIČKU. Z číslovek (únus, duo, tres, quattuor, quinque, sex, septem, octo, novem, decem a tak dále). Polepšila jsem si o celý jeden stupeň, a tak mé vysvědčení bude při troše štěstí zdobit čtyřka, stejně jako v pololetí. Ale jak říkám, teď už je to jedno. Z matematiky jsem opravdu dostala za pět. Potěšující je fakt, že nejsem jediná. I přes to mám stále čtyřku v kapse, ovšem věřím, že bude hůř. :)

Mimochodem, de ment nemá nic společného s dementem, znamená to mentolový, s mentolovou příchutí. Zkrátka, bonbony s příchutí dementu, he. Přeci jen si z té latiny něco budu pamatovat. A latinářka nám slíbila, že jednu hodinu budeme věnovat sprostým slovům. :)

Cítím se jako... no, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Hned se cítím líp, když vím, že se zbavím internátu. Že budu zase ve svém temném pokojíku se svojí vlastní postelí, každou noc se budu válet na břiše obřímu medvědovi, budu mít klid na všechno co bude třeba. A tak, víte.

Děkuji Ti, lásko, že jsi ve mě věřil.
Že jsi při mě celou dobu stál
a nenechal se odradit.


Nesnáším úterky.

20. dubna 2010 v 21:44 | E L - D Ý
Čím víc se učím, tím víc toho vím. Čím víc toho vím, tím víc toho zapomínám. Čím víc toho zapomínám, tím jsem blbější. → Učení je zbytečné.

K průměru 5,0 z latiny si nejspíš připíchnu i titul Propadající z matematiky. Dnes jsme totiž psali čtvrtletní práci a já to vidím na plný počet bodů. Jak jinak, počty s abecedou jsem nikdy nechápala a má hlava na tom nemíní nic měnit, poněvadž má jasno - tyhle ptákoviny mi v normálním životě k ničemu nebudou, té odporné vědě se dál věnovat jednoznačně nechcu a maturovat z ní taktéž nehodlám. Takže, tu pojebanou algebru si, milá paní učitelko, spolu s ostatníma bejkárnama laskavě strčte za klobouk. A buďte ráda, že nejsem sprostá a neumím střílet ani rozjet auto! I když, stále je tu šance, že jste při opravě mé písemky umřela smíchy, popřípadě se utopila v slzách, že jo.

A víte co? Vůbec mě to, že propadám a mám špatné známky, nepudí k tomu, abych s tím něco udělala. Naopak. Dělám ještě větší nic a všechno je mi to absolutně jedno. Já jsem prostě jiná, paličatá, s hlavou v oblacích, svojí vlastní pravdou a pohledem na život. 
Nechci žít naplánovaný život. Takový, jaký každý den žijí miliony jiných lidí. Já nechci žít jako robot. Chodíte do školy, pak do práce, najdete si partnera, založíte si rodinu, protože tak se to prostě dělá. Protože vás k tomu nutí jiní. Lidé, dnešní doba, tenhle svět. Nemůžete žít jinak a být jiní, to se zkrátka nedělá.

Vážně nesnáším úterky.



Článek bez titulku.

15. dubna 2010 v 13:00 | E L - D Ý
.
Můj (ne)dobrovolný týdenní pobyt doma se pomalu blíží ke konci. Už bylo na čase, začíná mě to tu štvát. Stále nepřestalo pršet , dobrovolně se mi moknout nechce a v bytě si sami moc nevyhrajete, když jste vynalézaví jako já. Všechny animované filmy, u kterých jsem prolila hektolitry slz, jsem už shlédla a další shánět pro jistotu nebudu. Stejně mám pocit, že jsem je už všechny viděla. 
Včera jsem byla s papínkem dělat brm, brm autobusem. Jako malou mě to vždycky strašně bavilo. Když měl táta prázdný autobus, šplhala jsem po tyčích. Hrála jsem si, že podlaha je řeka plná krokodýlů, lozila jsem jen po sedačkách a pokaždé jsem tam udělala příšerný nepořádek. Na konečných mě vždycky nechával sedět za volantem a stále dokola otevírat a zavírat dveře.

Taky moje nejoblíbenější dětská hra bylo hrát si na autobus. 
Včera jsem po tyčích neřádila, pochopitelně. Ale za volant jsem si sednout mohla, jako tenkrát. :) Táta odešel koupit mi na zítřek jízdenku do B. a já se zavřela v autobuse. Na plné pecky jsem si pustila rádio, zabořila se do sedačky a zpívala si z plných plic. Měli jste vidět kolem přítomné řidiče. Asi si mysleli, že jsem jejich nová kolegyně a přitrouble se na mě usmívali. Kdybych neměla zavřené dveře, snad mi vlezli i do autobusu. 

Když jsem přišla domů, čekalo mě náramné překvapení. Můj pokoj byl vzhůru nohama. Na zemi se válely rozmotané bavlnky, peněženka, pouzdro od foťáku, rozkousané papíry a moje antikoncepce. Mezi tím si klidně podřimovala Ejba. Sežrala mi jednu antikoncepční pilulku. Prý by to s ní nic udělat nemělo, tak doufám. Zatím nevypadá, že by jí z toho bylo zle. Naopak, vypadá že je v naprostém pořádku. Potvora. 

Musím si vydrbat boty, zabalit si oblečení a ostatní hrozně důležité věci, připravit Jarmilu, nabít si telefon, umýt se, a pak jen čekat. Už teď mám žaludek jako na vodě, i když jedu až zítra. Strašně se na něj těším. ♥ Jsem hrozně nervózní, jako když jsem za ním jela poprvé. I když, to jsem byla ještě nervóznější, protože jsem za ním vlastně utekla. :)
Tenkrát jsem "spala přes noc u kamarádky". O tom, že místo spaní u kamarádky jejich dcera nastoupila do vlaku a odjela do dvě stě kilometrů vzdáleného Brna, naši samozřejmě nevěděli. Ještě nevěděli ani o tom, že nějaký M. existuje. Ale už po dvou hodinách přišli na to, že u kamarádky nejsem. Vysvětlovat jim kde jsem a proč tam jsem se mi nechtělo, vypnula jsem telefon a na dva dny jsem přestala existovat. 
Dodnes nevědí, kde jsem tenkrát doopravdy byla. M. jsem jim představila o měsíc a půl později. Dnes jsou z nich bezvadní kamarádi a naši mu opravdu důvěřují, víc než mně. Oba si s ním tykají a papá mu říká zeťáku. :)

Smějte se a mějte se fajn.


Prší, prší, jen se lije.

12. dubna 2010 v 10:03 | E L - D Ý
.
Už mám toho aprílového počasí opravdu plné zuby. Ještě v pátek bylo nesnesitelné vedro i v triku, dnes bych mrzla i v zimním kabátě. Od soboty jsem neviděla jediný paprsek slunce, celé dny tu jen prší a je zima. V jiné části P. prý dokonce sněžilo! A to jsem si včera plánovala, že půjdu fotit. Jenže v tomhle počasí by psa nevyhnal, natož mě - teplomila, pro kterého je dvacet stupňů ještě zima. Pcha, prý ledňáček. :)

Celý týden si budu válet šunky doma, protože to papínek řekl. Protože prostě proto. Neříkám, že mi to vadí, ani náhodou. Jen mám z toho trošku špatné svědomí. Ehm, špatné svědomí? Asi jsem opravdu strašně nemocná.
A vůbec, poslední dobou jsem hrozná citlivka. Bulila jsem jako želva při Městě andělů, když si na začátku ta holčička chtěla vzít do nebe pyžamo. A pak jsem to pro jistou vypnula. Inu, dobrá, Město andělů je smutné. Ale to, že telím u Kozího příběhu, Madagascaru, G-Force i Lovecké sezóny, to už není normální, no ne? Když on ten Alex s jeho tatíkem tak dojemně tančí!
Asi bych měla seknout se stahováním animovaných pohádek. Za prvé je to hrozně nelegální a za druhé mi to vůbec nedělá dobře. 

Bíba je ohromně inteligentní pes. Vlastně fena. Sedni, lehni a štěkej sice neovládá, ale to je pro ni moc psí. Ona místo toho propaguje fakt, že dárky nosí Ježíšek. No vážně! 
Je alergická na plyšového Santu. Jakmile ho vidí, popadne ji amok. Štěká, vrčí, kouše, preparuje mu oči a tak. Její nejoblíbenější činností je shazovat Santu z postele. Vždycky ho vynese nahoru, položí ho na hranu a šťouchne do něj čumákem. Poté ho milostivě sebere a vše opakuje aspoň sedmkrát, než ji znovu zaujmou jeho oči. 
Celkově je dost zaujatá proti červené barvě. A já si blb koupila červený foťák. Nechá se vyfotit maximálně pětkrát, pak si všimne, že kolem ní poskakuji s čímsi červeným, probudí se v ní nevraživost k Santům a už to jede. Panička nemá šanci na jediný povedený snímek. Ale tak, zlobte se na ní... 

Strašně se těším na pátek. Vyrazím za Kelišáčkem a pojedeme se podívat na farmu Bolka Polívky. Ukradnu mu koně, už jsem se rozhodla. Všechno vám samozřejmě zdokumentuji, Jarmila jede se mnou. :)


Pod perex přikládám slibovanou fotku mého koňského povlečení a jako ó velký bonus naši Bíbu. :)

Papír porazí kámen, kámen porazí nůžky, nůžky porazí papír. Chuck Norris porazí všechny tři najednou.

7. dubna 2010 v 21:06 | E L - D Ý
Už nikdy více na čističku odpadních vod! 
Lů.Dnes jsem ve škole strávila jen první vyučovací hodinu. Už po probuzení mi bylo jasné, že ve škole moc dlouho nepobudu. Navštívila mě tetka střevní chřipka, nejspíš. V horším případě jsem si z čističky odnesla salmonelózu, nebo tak něco. Ale ne, věřím v dobré zítřky. O. mě totiž svědomitě krmí každou chvilku kouskem čokolády na vaření, prý mi to pomůže. Já se nebráním, proč asi. :) Takovou léčbu bych si nechala líbit častěji. Asi jí prohlásím za svého nového obvodního lékaře. Mjůdr P. je totiž vážně poděs a čokoládu mi vždycky jedině zakazuje. Pche.

Jinak byla na čističce odpadních vod celkem nuda. Zima. A taky pořádný smrad. Všude se válely kopy toaletního papíru smíchaného se zbytky jídel a kdo ví čeho ještě. Lepší nevědět, nevidět a především necítit. Na vrcholku byla krásná okurka! 
Jediným zajímavým objektem byla aktivační nádrž. Prý by se v ní utopil i sebelepší plavec, neboť voda v ní ztratila vlivem kdo ví čeho schopnost nadnášet. Mám pár (mnoho, ale nechci, abyste mě měli za kazisvěta) horkých adeptů, které bych tam poslala vykoupat. 
Jediným světlým bodem byly cesty autobusem. Bylo v něm teplo, hezky to tam vonělo a mohlo se tam spát. Tak bych shrnula naši záživnou exkurzi. 



Šíleně se těším na pátek. A na víkend. Vyběhnu do víru toho ohavného města a budu fotit. Jo! Stejně to nakonec dopadne tak, že celé dva dny prospím, jak je u mě zvykem, takže nevím, co si to tu vlastně namlouvám. Vyfotím vám moje povlečení, ano? ;D

Mějte se. :)


Velikonoční pondělí.

5. dubna 2010 v 21:49 | E L - D Ý
Trávit i svátky ve škole je moc velká daň za dny klidu bez rodičů, vážně. Prázdniny utekly jako voda, ba možná i rychleji. Že začaly, to mi pořádně došlo vlastně až včera odpoledne, kdy jsem se procházela se Zachumlánkem po lese a plnými doušky hltala tu všudepřítomnou jarní atmosféru. To už bylo příliš pozdě, a tak večer, když mě hladil ve vlasech, jsem jen s těží držela slzy.
Všechno by bylo jednodušší, kdyby tu byl. Všechno by bylo jednodušší, kdybych nebyla o tolik mladší. Kdybych měla dodělanou školu, pracovala. Kdybych pro všechny kolem nebyla pořád jen DÍTĚ. Vím, říkat si kdybych a kdyby nemá smysl. Já jen.. nemám to tu ráda, no. 
bzzOvšem, jednu věc z prázdnin už mi nikdo nevezme. Jarmilu, můj vlastní digitální fotoaparát! Já vím, je hloupé dávat foťáku jméno. A ještě hloupější dát mu jméno Jarmila. Jenže, já mám na blbá jména pro věci, které se obvykle nepojmenovávají, zkrátka a dobře úchylku. Co už, každý máme něco, ne?
Můj nejmilovanější Kelišáček mi pomohl přesvědčit mamá, že mít foťák je opravdu čůpr věc (především při pojistných situacích, neasi) a ta se nenechala vůbec dlouho přemlouvat. Naopak, odkývala to hned a neměla vůbec žádné námitky. A tak jsme se ještě tentýž den vypravili do óóó převeliké Prahy pro moji malou Jarmilu. :) Já ho nemít. ♥
Zítra se díky ... (však vy víte komu) nebudeme učit. Jdeme na prohlídku čističky odpadních vod. Fajn, konečně se dozvíme, jak se vyrábí ta zdejší čupr limča Zon. Chachá. Stejně, už by mohl být pátek. Nejlépe ten další, chci být s ním...

Dobrů noc.


Photos.

2. dubna 2010 v 18:11 | E L - D Ý
Začnu věřit v boha, jen ať tyhle prázdniny nikdy neskončí!

Jaro je v plném proudu. Tráva se začíná po dlouhé zimě konečně zelenat, sněženky a bledule předávají vládu kvetoucím fialkám a sedmikrásky se tlačí k nebi ukázat se světu. I tulipány už vyrazily listy na povrch a některé stromy se začínají oblékat do zelených lístků. Ptáci křičí o sto šest a kocour se líně vyvaluje v trávě a nechává se hřát teplými paprsky jarního sluníčka. To už hřeje celkem slušně, mám pocit, že jsem se i trochu opálila. Bylo na čase, vypadám jako vedoucí cementárny. :)

Dnes jsem skoro celý den lítala po venku a fotila. Kelišák dovezl foťák a tak jsem se jala mu ho odcizit. Stejně celý den lozí po žebříku a dává dohromady satelit, aby otec mohl koukat na hokej. Ah, chci mít svůj vlastí! Našla jsem si novou vášeň. :)
KAM SI RÁDA CHODÍM POČÍST?