Déšť padá do mraků a v hlavě jsou zmatky.

5. března 2010 v 15:36 | E L - D Ý

To počasí je vážně na hovno.
Opakovaně se chumelí, že není vidět na dvacet metrů, všechno je pod sněhem a fučí vítr. Mezitím vychází slunko, pálí jako čert a v ten okmažik všechno začne tát, ovšem ne na dlouho. Příjemné teplo opět vystřídá štiplavý vítr a vlezlý sníh. Tak se to střídá od samého rána.
Chtěla jsem jít ven, třeba vzít i kolo. Využít toho, že nejsem v žádém z těch pitomých měst, ale na chalupě. Jenže, copak se v tomhle dá někam jít? Ani nevím, jak bych se měla obléct, když jsou tam v jednom kuse výkyvy teplot. Pche.
I tak jsem ráda, že tu jsem. Hrozně mi to tu připomíná léto. A mýho M. Pokoj mi voní pořád stejně, letně. A nic se tu nezměnilo. Na fialové zdi stále visí hodiny zastavené v čase za osm minut půl sedmé. M. jim vyndal baterky, protože ho štvalo jejich tikání. Na zdech komína jsou moje obrázky. V rozích jsou dvě rozvrzané postele a na jedné sedí Rower, můj plyšový pes. Nad druhou postelí stojí lampička, zpěvník a staré rádio. Bůh ví, kolik mu je let. Je i na videokazetě z mých prvních Vánoc. Vždycky jsme ho pouštěli šíleně nahlas. Na okením parapetu leží vlakové jízdenky, dvě nábojnice a uschlá kopretina, kterou nemám to srdce vyhodit. M. ji utrhl na zahrádce před nějakým domem, když jsme šli k poli.
Vlastně... není to tu stejné. Chybí tu to nejpodstatnější. Totiž ON.

Ejba si chalupu náramně užívá. Má tu obří zahradu a spoustu koček. Co na tom, že jsou všechny dvakrát tak velké jak ona. Prohání je jak se patří a vůbec jí nevadí, že kdyby se třeba sousedovic kocour naštval, tak je nejspíš po ní.
I nám dává zabrat. Jakmile se dostane na zahradu, je um jí dostat zpátky do domu. Hraje si na honěnou a pochopitelně vyhrává. Tváří se při tom hrdě a nepřekonatelně. Dnes ráno jí mamá naháněla snad půl hodiny.

A jak to dopadlo se mnou a s pitvou?
Byla to senzace, až do chvíle, kdy v nevětrané pitevně spolužačka prořízla seleti střeva. V tu chvíli jsem měla co dělat, abych udržela obsah žaludku v sobě. A nebyla jsem jediná. :D

Kdo má na to žaludek, nechť se dolů podívá. A kdo ne, ten má holt smůlu. ;)




 


Komentáře

1 Lenie Lenie | 5. března 2010 v 17:06 | Reagovat

Z toho počasí mi už taky začíná hrabat.. Člověk aby střídal plavky s kulichem...
Ta chatička vypadá příjemně.. podle toto popisu...)
(Fotky jako bych neviděla!:D )

2 pavel pavel | Web | 5. března 2010 v 20:04 | Reagovat

náš kocour poslouchal jenom naše dceru a když jsme byli sami na zahradě, kde je nízký plot, tak jsme museli pro ni jet nejdřív domů aby ho zavolala...
takhle podobně vypadáme uvnitř my, tak jakýpak žaludek...
pokračování jednou možná bude, až mně to zase začne bavit :D

3 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 5. března 2010 v 20:16 | Reagovat

[2]: - Ne každý snese pohled na vnitřnosti. Kamarádka nesnese ani syrové maso. :D
Doufám, že tě to začne bavit brzy! Nebo to za tebe vezmu já. :D

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. března 2010 v 18:02 | Reagovat

Kočkám, zdá se, počasí nevadí.

5 Divergent Girl Divergent Girl | Web | 7. března 2010 v 9:55 | Reagovat

Heh, fuj. A co jste zjistili na té pitvě? Proč chudák prasátko zemřelo?

6 pavel pavel | Web | 7. března 2010 v 23:55 | Reagovat

dík :)

7 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 8. března 2010 v 7:49 | Reagovat

[5]: - My nezjišťovali na co zemřelo. My ho měli roznimrat, no.
Ale zemřelo na zalehnutí matkou.

8 pavel pavel | Web | 8. března 2010 v 20:45 | Reagovat

když od přítele, to je jiná, už si tě okroužkoval :D

9 pavel pavel | Web | 9. března 2010 v 15:02 | Reagovat

snad už je u tebe taky krásně... :)

10 neposedné slůně* neposedné slůně* | Web | 9. března 2010 v 15:49 | Reagovat

Ta první věta mě dostala! Mluví mi od duše!:)) ;D

11 pavel pavel | Web | 10. března 2010 v 10:51 | Reagovat

tady už sníh sluníčko zrušilo...
a jak je to s mužskou krásou si za chvíli přečteš u mne... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
KAM SI RÁDA CHODÍM POČÍST?