Březen 2010

Honey, kill me softly.

29. března 2010 v 20:41 | E L - D Ý
Vydržela jsem nepsat úctyhodných devět dní. Tedy, ne že bych se musela přemáhat, vážení. Vůbec ne, naopak. Dlouho jsem se přemlouvala, abych něco napsala. Cirka pět dní.

Minulý týden byl ještě hektičtější, než jsem předpokládala. Nejednou mě napadlo zabalit si v noci batoh s oblečením, nastoupit do náhodného autobusu a koupit s lístek až na konečnou. Třeba do Českých Budějovic, tam by mě jistě nikdo nehledal. Proč asi? Zkrátka, vypadnout někam do neznáma a mít od všeho a od všech pokoj. Jenže pak si vás začne dobírat vaše lepší Já a vy máte sto chutí si za tento způsob myšlení vrazit pár přes hubu. Z velkého útěku nezbude nic, než zárodek této geniální myšlenky pro příští slabou chvíli, který žebrá o uskutečnění. A tak je to se vším. Stále dokola. 
Propadám z latiny. A i když má každý tendenci malou ubohou Leničku ujišťovat, že do konce roku si všechno rapidně vylepší, nemám důvod jim to věřit. Vždyť oni latinu neviděli ani z vlaku. A řeči o mé oslnivé inteligenci mě uráží, neboť mi lžou do očí. Mnohem víc by mě nakoplo, kdyby mi nadali do neschopného debila a absolutního ubožáka, co je k ničemu. Člověk má pak chuť všem dokázat, že takový není i přes to, že takový je a začne se snažit. Jenže... v případě latiny to stejně nemá absolutně žádný smysl. 

Momentálně mám v mysli jen vidinu překrásných Velikonočních prázdnin. A že zítra píšu z matematiky, češtiny a pěstování rostlin? Rezignovala jsem. A taky hodlám zítra odjet. Nebudu tu zbytečně tvrdnout až do středy, když si půlka třídy hoví doma. Veškeré testy si napíši zítra, a pak alou domů. A bez debat, maminko! 
Chci na chatu, s mým Kapříkem. ♥ Válet se celý den v jeho objetí na obrovské posteli a dívat se na nejrůznější filmy. Užívat si jeden druhého a nic nemuset. Zapomenout na tohle podělaný místo, zapomenout na všechno. Zkrátka, PRÁZDNINY, neasi. :)

Tak jsem si vyzvracela srdce a teď si půjdu v klidu přečíst Farmu zvířat.
Tak. :)


Tradá.

20. března 2010 v 19:00 | E L - D Ý
Dobrý večír, vespolek.

Konečně víkend.
Sláma. :D
Po týdnu v kravíně už jsem netoužila po ničem jiném, než po vlastní sprše a především posteli s peřinou a zaslouženém odpočinku. I když, musím se přiznat, odpočinek jsem započala již v pátek. V sedm hodin ráno jsme přijížděli na statek a spolužačka vesele vykřikla: ,,Jé, veku je kráva! A druhá! A čtyři! Jů, celý stádo!" Vyskákali jsme z auta, a když jsme dlouho neviděli žádného chovatele, došlo nám, že se kravičky venčí trošičku sami. Celý statek byl vzhůru nohama, chytal krávy a my se váleli s teletem na slámě. Kdo by v pátek pracoval, žejo. :)
Byla jsem po tom týdnu zničená a mám všude modřiny, nadávala jsem na to odklízení bobků a všechno mě tam štvalo, ale když si vzpomenu na školu, radši bych dřela jak divá až do konce roku.
V pondělí mě čeká test z chemie, biologie a češtiny, v úterý pak z dějepisu a pěstování rostlin. Neučila jsem se samozřejmě ani na jedno. Bože.

Nemohu si odpustit konstatovat, že s počasím uplynulých dnů jsem nadmíru spokojena. :) Strašně se mi stýskalo po tom chození jen tak v mikině, bez čepice a kábátu. Před chvílí jsem se vrátila z procházky s Bíbou a bylo mi takové horko, že jsem po mamá musela vyškemrat zmrzlinu. :D
Doufám, že to krásné počasí vydrží až do příštího víkendu. Musíme mít s mojí Keliškou hezky! ♥

Ještě týden a tři dny a budou velikonoční prázdniny.
Olé, volé.
Čau. :)


Stokrát za trest.

18. března 2010 v 18:05 | E L - D Ý
Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá. Jsem blbá.

Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte?

16. března 2010 v 17:24 | E L - D Ý
Celý můj pokoj zachvátila depkoidní nálada. O. i K. chtějí spáchat sebevraždu a já je nejen nezachraňuji a nenamlouvám jim, že sebezavraždění je hloupost, ba dokonce se i mračím a neusmívám, což je mi horlivě vyčítáno. Copak se musím pořád usmívat na celé kolo? Musím neustále vyprávět vtipy a tvářit se jako bezstarostné dítko, jehož největším problémem je sušeň v nose? Ah bože! Kdo by se usmíval, když musím poslouchat jejich opravdu "závažné" problémy hodné skoku pod auto a koukat na jejich otrávené obličeje.
Zabili by jste se, kdyby vás nemilovala celebrita?

Chci aby mi vyšel přestup na jinou školu a já měla klid. Jenže na druhou stranu... Proč se neumím nikdy rozhodnout? Čert ví.

krávaMyslím, že zítra se z postele dobrovolně nedostanu. Ne při vědomí, že v sedm odjíždím na ten pofidérní statek. Uh.
Mám modré nohy. Jako borůvky, vážně! Šest hodin jsem pobíhala v pracovních botaskách po hromadách sněhu. Ke všemu chumelilo a bylo mínus dva stupně. A taky mám naraženou ruku, ale nestěžuji si, jen vám chci říct, že jsem debil. Totiž, bez hlasového signálu jsem jedné převeliké kravičce sáhla na hřbet krku, ona se lekla a přirazila mi ruku mezi její čelo a kovový ohradník.
Inu, krávy jsou krávy. A umí dělat naschvály. Když jsme dostaly za úkol nahrnovat jim krmení do žlábků, vždycky vyčkaly, až doděláme řadu, a pak hurá všechno naházet zpět na cestu. A mně nezbývalo než upustit zlost a zařvat na ně, že jsou vážně krávy. Nahrnovaly jsme dvě a půl hodiny, pak přijel bagřík a všechno shrnul během deseti minut. No, nenaštvalo by vás to?
Na druhou stranu, mám novou kámošku. Emilku. Z rodu Kravinců. A vůbec mi nevadí, že je to průměrná kráva. Nějak si tu práci zkrátka zpříjemnit musíte. Co na tom, že vám ta kráva neodpovídá. Pobroukávání a bučení taky není k zahození, ne?
Mejte se. :)


Malá Leni.

15. března 2010 v 13:27 | E L - D Ý
A je po víkendu. Po přenádherném víkendu.
Svou jarní únavu jsem sice nezahnala na úprk, ba spíš naopak, ale co už. Za namožené svaly v celém těle mi ty dny bez debat stály. :)
Miluji ty chvíle, které můžu trávit s NÍM. Toleruje moje pubertální výstřelky v obchodech, nechává mě vozit se po nákupním košíku a kupuje mi gumové medvídky. Při jízdě autem naschvál jede rychle a při tom cloumá volantem. Pak ho pro změnu pustí, dá si ruce za hlavu a říká, abych ho vzbudila, až tam budeme. Prudce řeže zatáčky směje se mým zoufalým výrazům. Přes veškeré zákazy doktorů vyvíjet fyzickou námahu nám nasazuje boxerské rukavice, a pak hraje poraženého, protože mi to udělá radost. Dělá mi můj oblíbený chleba s máslem a tunou pepře a říká mi Pepřenko. A taky umí ten nejlepší puding na světě, i když do něj zapomene dát cukr. Večer mě šimrá po zádech a hladí ve vlasech dokud neusnu... dělá všechno, co jsem před tím neznala. ♥

Dnes jsem se ulila ze školy. Tedy, spíš z individuální praxe aneb Urob si sám. Nechtělo se mi od M. odjíždět už včera, a tak jsem vyrazila až dnes. To, že nestihnu individuálku mi bylo jasné, ovšem měla jsem v plánu odjet se zbytkem třídy na nerozvrhovou praxi do slepičárny. Až v autobuse jsem si uvědomila, že nemám oblečení, a tak jsem to zapíchla na internátu a celé odpoledne dospávám minulý týden. :) Prakticky jsem za školou ve škole. Zajímalo by mě, kdo mi napíše omluvenku.
Urob si sám mě stejně čeká až do konce týdne, místo školy. Opravdu nevím, jak to se svým zničeným tělem zvládnu. Přeci jen, šťourat se v silážních odtocích, sbírat těžké, vodou nasáklé krabice, vymývat telecí boudy a šest hodin v kuse zametat strojovnu, to momentálně není nic pro něj. Ale co, schováme se se spolutrpitelkami do šatny, jako minule. A taky, za týden bez matematiky a chemie bych naučila třeba máslo létat...

Mimochodem, je březen, tak kde je kur*a to jaro?

Jarní únava.

10. března 2010 v 22:03 | E L - D Ý
Posledních pár dní si připadám jako žalostně vybitá baterie do auta, nebo tak něco. Nejsem schopna normálního koloběhu dne. Ráno vstanu ještě unavenější, než jsem večer uléhala do postele. Ranní rituál mi trvá dvakrát déle, než obvykle. Ve škole držím zuby nehty hlavu vzpřímenou a stejně nakonec končím s tváří na dřevěné desce. Po škole jsem tak unavená, že musím vypít půl litru kafe, abych se udržela na nohou. Drtivou většinu odpoledne prosedím na posteli a každou chvíli se přistihnu, jak koukám do země s nápadně otevřenými ústy a slinou v koutku. Vrcholem mé aktivity je, když vstanu a jdu na záchod. Ani mluvit mě nebaví, což u mě značí, že se opravdu něco děje. A večer? Přes veškerou únavu se mi nedaří usnout před půlnocí.
Berte to jako vysvětlení mé neaktivity. Padla na mě jarní únava.

Potřebuji pátek.
Potřebuji mýho M.


Déšť padá do mraků a v hlavě jsou zmatky.

5. března 2010 v 15:36 | E L - D Ý

To počasí je vážně na hovno.
Opakovaně se chumelí, že není vidět na dvacet metrů, všechno je pod sněhem a fučí vítr. Mezitím vychází slunko, pálí jako čert a v ten okmažik všechno začne tát, ovšem ne na dlouho. Příjemné teplo opět vystřídá štiplavý vítr a vlezlý sníh. Tak se to střídá od samého rána.
Chtěla jsem jít ven, třeba vzít i kolo. Využít toho, že nejsem v žádém z těch pitomých měst, ale na chalupě. Jenže, copak se v tomhle dá někam jít? Ani nevím, jak bych se měla obléct, když jsou tam v jednom kuse výkyvy teplot. Pche.
I tak jsem ráda, že tu jsem. Hrozně mi to tu připomíná léto. A mýho M. Pokoj mi voní pořád stejně, letně. A nic se tu nezměnilo. Na fialové zdi stále visí hodiny zastavené v čase za osm minut půl sedmé. M. jim vyndal baterky, protože ho štvalo jejich tikání. Na zdech komína jsou moje obrázky. V rozích jsou dvě rozvrzané postele a na jedné sedí Rower, můj plyšový pes. Nad druhou postelí stojí lampička, zpěvník a staré rádio. Bůh ví, kolik mu je let. Je i na videokazetě z mých prvních Vánoc. Vždycky jsme ho pouštěli šíleně nahlas. Na okením parapetu leží vlakové jízdenky, dvě nábojnice a uschlá kopretina, kterou nemám to srdce vyhodit. M. ji utrhl na zahrádce před nějakým domem, když jsme šli k poli.
Vlastně... není to tu stejné. Chybí tu to nejpodstatnější. Totiž ON.

Ejba si chalupu náramně užívá. Má tu obří zahradu a spoustu koček. Co na tom, že jsou všechny dvakrát tak velké jak ona. Prohání je jak se patří a vůbec jí nevadí, že kdyby se třeba sousedovic kocour naštval, tak je nejspíš po ní.
I nám dává zabrat. Jakmile se dostane na zahradu, je um jí dostat zpátky do domu. Hraje si na honěnou a pochopitelně vyhrává. Tváří se při tom hrdě a nepřekonatelně. Dnes ráno jí mamá naháněla snad půl hodiny.

A jak to dopadlo se mnou a s pitvou?
Byla to senzace, až do chvíle, kdy v nevětrané pitevně spolužačka prořízla seleti střeva. V tu chvíli jsem měla co dělat, abych udržela obsah žaludku v sobě. A nebyla jsem jediná. :D

Kdo má na to žaludek, nechť se dolů podívá. A kdo ne, ten má holt smůlu. ;)


Datum: Dnes, letos.

3. března 2010 v 19:38 | E L - D Ý
Háj pípls. Chtěla jsem otravovat už včera večer, jenže technika holt občas zklame. Co už.

Návrat do školních lavic byl více než chaotický. V pondělí mi byla dána písemka z češtiny. Židle. V úterý jsem psala dvakrát z matiky. Za pět a bůh ví, ale vidím to taktéž na plný počet bodů. Pro jistotu se psalo ještě z fyzule a vidím to taky bledě.
Až dnes jsem si uvědomila, že existují taháky. Test z chemie byl tedy absolutní brnkačka, stejně jako dva testy z anatomie zvířat. Dva taháky schované mezi nohama mi zaručily dvakrát za jedna. S dějepisem to bylo horší, neboť jsem tahák postrádala. Naštěstí, u Bobříka, jak říkáme dějepisářce, nebyl problém v první lavici opisovat z učebnice a nechat si napovídat spolusedící. :) Bobřík vůbec dnes perlil.

Bobřík: ,,Vašku, sedněte si pořádně!"
Vašek: ,,Pančitelko, já pak ale špatně vidím na tu tabulu."
Bobřík: ,,Ale jo, vejdete se tam!"

Stejně byla nejlepší O. a její písemka z anatomie. Taktéž měla tahák a učitelka jí ho hned ze začátku písemky sebrala. To ale O. vůbec nevadilo, z tašky vytáhla další a psala vesele dál. Měla jich v zásobě pět. O. se totiž pečlivě připravuje na výuku.
Ani s češtinářkou to nebylo marné.

Č.: ,,Tak mi, Matěji, povězte, co víte o českém humanismu."
M.: ,, Nic."
Č.: ,,Lžete!"
... o pár minut později.
Č.: ,,A proč jste mi neřekli hned, že jsme humanismus ještě neprobírali?"
Já: ,,My vám to řekli. To vy jste nás obvinila ze lži."

A zítra si, vážení, poprvé pořádně zapitvám, uhehá! Budeme se ňahňat v selátku. V malinkym zalehlym selátku. Jsem opravdu zvědavá, jestli z toho nakonec neomdlým. Hlavně abych skalpelem při pádu nepodřízla souseda. Pančitelka by nebyla ráda.

A taky jsem se konečně rozhodla podat si přihlášku jinam. Sice si myslím, že to stejně nevyjde a nebo s tím seknu, ale co. Prý za to nic nedám, říká M. A jestli mě to má vysvobodit z tohodle blázince... zkusit to můžu, žejo. Tak mi držte palce. ;)

Víte co? Už aby byl pátek.

KAM SI RÁDA CHODÍM POČÍST?