Musculus buccinator.

30. ledna 2010 v 20:13 | E L - D Ý

Říkávala jsem, že až budu veliká, bude ze mě veterinářka, můj manžel bude ředitel zoologické zahrady, budu bydlet na statku a mít spoustu zvířátek. Tak jsem viděla svůj život před dvanácti lety.
Dnes mi vůbec nevadí, že M. není ředitelem zoo, smířila jsem se s tím, že šest psů, dvanáct koček, tři papušky, nespočet hlodavců, želviček a podobně mi M. doma nestrpí a je mi absolutně jedno, kde budeme žít. Můj najivní dětský sen se rozplynul, až na jednu část. Mohla by ze mě být veterinářka. Od čtyř let o tom sním. Mám štěstí a dostala jsem možnost plnit si sny.
Do prvního září minulého roku jsem si byla jistá, že tohle opravdu chci. A pak jsem začala pochybovat. Pořád vím, že bych to tak chtěla, ale šance, že veterinářem jednou opravdu budu, je vlastně nulová. Ruku na srdce, jsem flákač a nemám ve zvyku dotahovat věci do konce. Vždycky jsem měla hlavu v oblacích a problémy jsem nechávala řešit jiné. Nejsem dříč a škola mi nikdy žíly netrhala. Úspěšně dodělaná vysoká je nedostižný cíl. A jako laborant skončit nechci. Má cenu ztrácet čas něčím, co nemá smysl? Odpovím si sama - nemá. A přez to nevidím jiné východisko, než setrvat a čekat, jak to dopadne, jako vždycky. Protože já nevím, co jiného bych chtěla dělat. Co by mě mohlo bavit. Co by mělo smysl.


Kdo ví, třeba se jednoho dne probudím a budu mít rozum. Uvědomím si, že ta práce stojí za to splnit si svůj dětskej sen.
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 31. ledna 2010 v 10:00 | Reagovat

v šestnácti můžeš ještě všechno stihnout, i toho vysněného manžela...:D
horší je to se mnou... studoval jsem něco jiného než bych chtěl a tak jsem to vlastně taky nikam nedotáh...:(

2 E L - D Ý E L - D Ý | 31. ledna 2010 v 10:08 | Reagovat

[1]: - Po řediteli zoo už dávno netoužím.
Vidíš, mám svým způsobem štěstí. Ale nějak s ním neumím nakládat.
A proč jsi studoval něco jiného?

3 poetiza poetiza | Web | 31. ledna 2010 v 11:09 | Reagovat

Vždycky stojí za to si splnit dětský sen, to si pamatuj!

4 Jurášek Jurášek | Web | 31. ledna 2010 v 17:02 | Reagovat

Tak to mi připomíná mě... Akorát, že jsem nechtěla ředitele zoo, ale nějakýho "kovboje" od koní s kloboukem na hlavě. Ne, že bych ho nechtěla ani teď, ale nějak víc jsem při zemi a v realitě.
Od školky jsem chtěla být paní veterinářkou co by píchala injekce zvířátkům a zázračně zachraňovala zvířecí životy. Ale jsem snílek, nic nedotáhnu do konce a .. Prostě vše co si v článku psala ty. Teďka jsem na střední zdravotní a pouřád někde v skrytu duše doufám, že by se mi ten můj "malý" dětský sen mohl splnit. Ono už jen dělat na veterinární školu přijímačky by mě udělalo trochu šťastnou. jenže veterina je jedině v Brně a já bydlím na druhým konci republiky. :(

5 pavel pavel | Web | 31. ledna 2010 v 21:07 | Reagovat

chtěl jsem sochařinu, ale otec mi to nechtěl platit, že to má nejistou budoucnost, tak jsem architekt...
osobně děkuji a jsem rád, že ke mně chodíš :)

6 pavel pavel | Web | 31. ledna 2010 v 21:07 | Reagovat

vidím, že jsi lednová, tak musíš mít ráda zimu a sníh :D

7 Lenie Lenie | 31. ledna 2010 v 21:18 | Reagovat

Já se taky strašně nerada dívám do budoucnosti...  Páč to vždycky odhalí tu hnusnou pravdu... Jeden na první pohled nevinnej pohled do budoucnosti dokáže zařídit celkem depku.. To znám..
Taky nikdy nic nedotáhnu do konce...
Proč ty Lenky nejsou ambiciózní??? Proč nejdou za svými sny???

8 E L - D Ý E L - D Ý | 31. ledna 2010 v 22:43 | Reagovat

[5]: - Architekt? A nejsi za to rád?
Neděkuj, chodím k tobě ráda. :)

Jsem ledňáček a právě proto zimu NENÁVIDÍM! :D

9 E L - D Ý E L - D Ý | 31. ledna 2010 v 22:44 | Reagovat

[7]: - Ano, celkem depku. Já nevím, proč se nám to nedaří, Leni. Asi bychom měly změnit jméno.

10 Jurášek Jurášek | Web | 1. února 2010 v 16:35 | Reagovat

Já vím, že veteriny jsou i v Kroměříži, Plzni, Hradci,... Ale to jsou SŠ ne? A vysoká je jen v Brně.

11 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 1. února 2010 v 16:49 | Reagovat

[10]: - To ano... Ale pořád existují koleje.

12 pavel pavel | Web | 1. února 2010 v 19:14 | Reagovat

a podnájmy... já byl v podnájmu, protože do těchto zařízeních by mně nikdo nedostal :D

13 pavel pavel | Web | 2. února 2010 v 10:09 | Reagovat

hezký den:)

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. února 2010 v 16:23 | Reagovat

[3]:
Já jako dítě jsem chtěl být koníček.
A ani se na to nemusí studovat.
Dělali si ze mne srandu a říkali, že budu muset jíst seno.
Tenkrát mi to nevadilo.
A nakonec jsem se stal kocůrem, abych mohl být líný.

15 pavel pavel | Web | 2. února 2010 v 18:12 | Reagovat

napadá mi, že jsem nikdy nejel na koničku, jen jako malej na oslíčku když přijely kolotoče, jo jednou v Africe na velbloudu, jinak mám pocit, že ženy rády jezdí na koníčku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
KAM SI RÁDA CHODÍM POČÍST?