Prosinec 2009

25.12. 2009

25. prosince 2009 v 22:05 | E L - D Ý
Tradá.

Tak jsem ten slavný Štědrý den i večer ve zdraví přežila.
Téměř celý den jsem prospala. V noci jsem si uhnala spánkový deficid, který bylo nutno dohnat, a tak jsem si po dlouhé době ustlala v posteli (vysvětlení hledejte níže) a tiše propagovala heslo "nou stres".
Odpoledne mě vzbudila mamka, že prý mám nakrmit lejdy ukňouranou, a pak se odebrat za familií k babičce. To mi značně zvedlo náladu, neboť jsem babičku neviděla už strašlivě dlouho, i když bydlí tři zastávky autobusem od našeho odporného paneláčku.
Od babči jsem dostala peníze s vysvětlením, že určitě vím sama nejlíp, co bych chtěla. Dobrá volba. Koukala jsem na pohádky a dělala chůvu sousedovic dvouleté Nikolce, která si neustále chtěla hrát na letadlo a pořád se ptala, kam jdu, i když jsem nikam nešla. Ona je Bůh. :) Chci děti, hned!
Domů jsme dorazili k večeru. Otec se u babičky stačil opít, máti se na něj naštvala a bylo po Vánocích. Aspoň že ten pes je normální. :)
Letos jsem si vůbec nic nepřála, neboť mám M. a on je všechno, co chci. ♥ Nicméně, pod stromkem jsem našla tři knížky, župánek, mikinu, triko, huňatý ponožky, voňavku, peněženku a v ní penízky, Ejbí, která se pod naší borovici připlazila, když zkoumala, co je to za kýčovité krabice a řetízek od M. :) Vlastně jsem to vůbec nečekala, dík, mami.

Od středy dělám Ejbí psí mámu, především přez noc. Přestěhovala jsem si polštář s peřinou na zem a zastávám veškeré fenčí funkce (krom kojení, díky bohu). Nesmírně se těším, až to štěnisko doroste věku, kdy se dokáže nakrmit, umýt i uspat samo. Jinak je to ovšem haf vysoce inteligentní, naučila se chodit na plínku za pouhé dva dny a vzhledem k tomu, že vlastně ještě ani moc chodit neumí, je to opravdu úctyhodné. Taky je to tyran a zlotřilec. Čeká, až usnu a pak mi kouše prsty u nohou. Aspoň, že zatím nemá zuby. :D

K M. jedu už v neděli, hurá. :) Začínám tu šílet.

A jaký byl váš Štědrý den?

Jdu krmit mladou slečnu.
Mějte se. :)

21.12. 2009 // ,,Vy jste prváci?" - ,,Hm, jo." - ,,Tak proto vás je tolik..."

21. prosince 2009 v 21:12 | E L - D Ý
Žiji, neumrzla jsem.

Taky u vás byla o víkendu taková zima? V sobotu večer jsme s M. naměřili - 21 stupňů, což přímo vyzývalo k romantické procházce plné hodů do sněhu s následkem omrzlého nosu, palců u nohou a rýmy. Válela jsem se v hromadě sněhu snad milionkrát, M. ani jednou. Strašně se mi smál a já byla šťastná jako už dlouho ne.
K Vánocům jsem od něj dostala ten nejkrásnější stříbrný řetízek a na něm stříbrný přívěšek mého znamení. Já mu dala totéž, aniž bychom se domlouvali. Vždycky nakoupíme stejné dárky. M. mě při nakupování šmíruje a nechce se přiznat. :)
Už chcu příští pondělí... ♥


Ráno jsem dojela do T. a do školy, jak jsem slíbila. Jsem zaúkolovaná na celé prázdniny, ale jak se znám, neudělám vůbec nic. :) Ani blížící se pololetí mě neznepokojuje. Naladila jsem se na prázdninovou vlnu a nehodlám to ani v nejmenším měnit. Jen pololetka z matiky, kterou píšu zítra, mě lehce znepokojuje. Nebudu se stresovat, mám to přeci zakázané. :D
Zítra mám "jen" pět hodin. Šestou hodinu je poslední nácvik békání koled a sedmou hodinu mě čeká dlouhoočekávané slavnostní zpívání na schodech. Ah, bude to trapas.
Taky jsem zjistila, že se zítra nejspíš nedostanu do P. za rodiči. Poslední autobus mi jede v půl druhé a ten vzhledem k tomu, že končím ve dvě, opravdu nestíhám. Zbývá mi odjet do B. a zkusit to vlakem. To by bylo reálné, kdybych stihla za třicet minut doběhnout s patnácti kily na rameni k nádraží, které mám skoro na druhé straně města. Co už, u M. můžu zůstat vždycky, jen maminka s tatínkem nebudou rádi. :D


Půjdu spát. :)
Dobrou.


17.12. 2009 // Sláva už je sníh.

17. prosince 2009 v 10:55 | E L - D Ý

Umírám...? :D

Ráno jsem se probudila znatelně nevyspalá, nebylo mi zrovna hej, hrozně se mi motala hlava a při každém prudčím pohybu jsem měla zatmění a cítila se jako slepec. Byla jsem si jistá, že to nic není, jen nervy z mjůdr P. A i kdyby mi něco bylo, rozhodla jsem se to ututlat...

Po hodině strávené v čekárně jsem vešla do ordinace, slušně pozdravila, sedla si na zadek a dělala mrtvého brouka. (,,Tak jak ti je, Leni?" - ,, O dost líp, teploty nemám, hlava už je lepší, cítím se fajn.") Mjůdr P. mi i přez to změřila tlak. A znovu se zděsila. Dala mi zkumavku a poslala mě na záchod, pak mi vypsala lejstro na odběry krve (!!!) a dala mi telefoní číslo, abych se objednala na sono ledvin. Po svátcích mě čeká EKG, kardiologie a další kontrola u mjůdr P. Tu paní přestávám mít ráda a začíná se u mne projevovat hrůza z bílých plášťů.


Právě jsem dostala do ruky jízdenku. Zítra jedu do B. :) Maminka se slitovala nad svou ubohou dcerou, když jsem jí včera uklidila celý byt. Ah, je tak lehce zlomitelná...
Chudák M. je ze mě na prášky. Měla jsem být ticho a vůbec mu o všech těch vyšetřeních neříkat. Asi jsem poslední, která věří, že mi nic není. M. je toho názoru, že jisto jistě umírám. Však já mu zítra ukážu, že jsem plná života a vyválím ho ve sněhu. :)


Ah ano, sníh. I v P. je ho už dobrých deset centimetrů! Všechno je kouzelně bílé, lidi mají červené nosy, venku pod okny kříčí řádící děti. Všechno je hned hezčí a veselejší. Doufám, že budeme mít bílé Vánoce. :)

(Za případné chyby se omluvuju,
mám chromou ruku.)
Zatracené odběry...
Mějte se hezky. :)

Neviděls krabičku s nápisem LSD? Kašli na krabičku! Vidělas toho dinosaura v kuchyni?

15. prosince 2009 v 14:02 | E L - D Ý

Už mě vůbec nebaví být nemocná. Radši bych seděla v lavici, nervózně okusovala pastelky O. a psala písemky.
Včera jsem si šla pro ty slavné výsledky testů na ehm, ehm. Byly negativní. S tím jsem se měla spokojit, držet hubu a dělat, že už jsem zdravá. Jenže... místo toho jsem se doznala k pokračujícím bolestem hlavy a teplotám. A můj vychraptěný hlas dodal na vážnosti. Mjůdr P. mě prohlídla, poškrábala se na bradě, a protože byla v koncích, poslala mě o patro níž, kde se ve mně asi hodinu šťourali, všude možně i nemožně mi strkali prapodivné věci a já chtěla domů. Nic v nepořádku na mně neshledali, a tak mě propustili. Vyběhla jsem z ordinace a... na chodbě mě zastihla mjůdr P.! Odvlekla mě znovu do druhého patra, kde jsem podstoupila další dvoje výtěry. Ah. Dále zkoumala můj zrak a nakonec mi změřila tlak. Pak se zděsila, neboť 160 na 70 je prý v mém věku děs. Tož už prý ví, proč mě opakovaně trápí hlava, ovšem proč mám teploty stále nechápe. Kdo jí dal diplom?
Ve čtvrtek k ní jdu znova. Pro výsledky a na kontrolu, uh.


M. včera sprostě odcestoval pracovně na pět dní do zahraničí a nechal mě tu s ledovým klidem umřít! Jak mi to mohl udělat? A ještě mi chce vyčítat mojí hysterii! Přitom by se choval naprosto stejně, ne-li hůř... Já ho jednou stejnak tím ramínkem od podprsenky uškrtím, ne že ne. Nejlépe hned v pátek!
To je další z věcí, které trápí mou chorou hlavu. V pátek potřebuji nutně odcestovat do B. za M. Je mi naprosto jasné, že s tím máti bude mít problém, protože jsem nebyla ve škole. Ale já už to mám vymyšlené! Řeknu jí, že když mi to dovolí, budu mít velký zájem jít příští týden na dva dny do školy - z důvodu dohnání učiva, žejo. Ona bude ráda, že mi na mém vzdělání tolik záleží a jistě mě pustí. A kdyby ne, tak uteču, uhahá. Já tám zkrátka musím, chceme si s M. udělat předvánoce. A taky chci jít na trhy kupovat dárky! Pro tebe, mami, tak to zvaž!
Především se musím uzdravit.

Radím ti, Bože, přestaň mě srát!
Jináč všem povím, že neexistuješ!

13.12. 2009 // Hm.

13. prosince 2009 v 11:13 | E L - D Ý


Třetí adventní neděle. Na stole tančí plamínek předposlední svíčky adventního věnce a z kuchyně se line vůně cukroví. Za okny líně poletují sněhové vločky a mokré chodníky je po dopadu na zem mění na ošklivou břečku, což značně předvánoční idilu ničí, ovšem nemůžu být tolik nevděčná. Aspoň, že sněží, žejo. :D

Irituje mě fakt, že téměř všichni moji známí, co jsou školou povinní, nemusí v pondělí a v úterý do školy. A já ano. Ježiši, já si vážně uměla vybrat školu. Co už. Když nám nedají písemky, jako že by toho byli schopní, je mi to fuk...

Dvacátého třetího prosince si jedeme pro "náš" vánoční dáreček - fenku yorkšírského teriéra. Já si vždycky přála německou dogu, ale lepší něco, než nic, žejo. A taky, co by chudák doga dělala v paneláku... Až se za dva roky odstěhuju, přemluvím M. a koupíme si k Britě ještě německou dogu. Bude mít šedomodrou barvu, modré oči a budu mu říkat Frenk. :)

Zítra odpoledne jdu k paní doktorové a rozhodne se, jestli můžu odjet zpátky do T. Myslím, že bych mohla. Přez den mi je fajn, až kolem páté večer mi nehezky vyleze teplota a začne mě bolet hlava. Marně přemýšlím nad důvodem a nemůžu na nic přijít. Nevadí.

Mejte se mýdlem.
Čau. :)

10.12. 2009 // Vím, že nic nevím.

10. prosince 2009 v 15:07 | E L - D Ý
Za čtrnáct dní je podle kalendáře Štědrý den, ale sníh nikde. Venku prší, chodník samá louže, všude jenom odporné bláto, hnijící listí a šeď panelovách domů. Atmosféra v P. mi Vánoce nepřipomíná ani z daleka. Vlastně už si ani nepamatuji, kdy jsem naposled zažila bílé Vánoce. Snad mi tenkrát bylo deset, či jedenáct, což je už pár let zpátky. Bez sněhu to podle mě není ono. Sníh k prosinci a Vnocům vždy bezpodmínečně patřil, aspoň pro mě. Takhle ani nemám chuť cokoli slavit...

Včera odpoledne jsem odjela z T. za rodiči. Už pár dní mi nebylo nejlíp a M. mě včera přemluvil, abych odjela k doktorce. Bál se, aby jsem neměla chro-chro, nebo tak něco. Inu, chro-chro to není, ovšem mám podezření na jinou nemilou věc. Čekám na pondělní výsledky a pak se uvidí. Ráda bych se co nejdříc vrátila do školy, jináč na mě třídní uvalí komisionální zkoušky a já si můžu jít kopat hrob i bez chro-chro.

Dneska se ve škole, jak jsem se doslechla, poprvé pitvalo a já u toho nebyla! Jak mi to mohli udělat? Vždyť já už se dva měsíce mazlím se skalpelem a těším se na ten den, kdy vstoupíme na pitevnu a všichni, včetně mě, omdlí. Ach jo, život je nefér. :D
Taky nemohu cvičit na slavnostní békání. Tajně doufám, že mě kvůli mé absenci vyhodí z kruhu békalů a budu mít klid, ovšem znám pana učitele na Ájé - usměje se, poplácá mě po ramenou a řekne, že jsem šikovná a jistě to zvládnu. Už ho mám oparvdu dost, dělá mi to naschvál... :D

Myslíte si, že pro mě, jakožto ateistu, má cenu číst Bibli?
Nemá, nemá, nemá, paní učitelko, nemá!


Dost bylo žvástů, že?
Přeji vám fajn den
a málo výtěrů.


7.12. 2009 // Srdce mé proletí střepem. Srdce mé zkončí s tepem.

7. prosince 2009 v 16:36 | E L - D Ý
Ah šunko, zase pondělí. Kdo nesnáší pondělky, nechť udělá deset dřepů. Já nemusím.

V pátek jsem podle plánu zamířila do B. za mým M. ♥ Cesta autobusem byla o nervy. Já proti populaci šedesát pět plus nic nemám (až na malinké vyjímky, žejo), ale... radši nic. :)
Všechno špatné zahnal Svoboďák a vánoční trhy. Všude voněl svařák a medovina, trdelníky, perníčky, bramboráky a co já vím, co ještě. M. mi koupil bramborák, a pak mi ho sám musel pomoct sníst, jak moc byl velikej. :) Chtěl mě obšťastnit i medovinou a trdelníkem, ale po bramboráku už jsem se nezmohla ani na gumovýho méďu.
Stromeček neměl chybu, vlastně tam bylo všechno naprosto dokonalý (až na ty davy, asi z nich mám fobii) a přepadla mě ta správná vánoční nálada. Začínám střádat peníze na dárek pro M.
Mikuláše, jakožto i zbytek víkendu jsem ztrávila s M. zachumlaná v peřinách, chroustajíc sladkosti, ovoce a buráky. Dokonalejší víkend si nedovedu představit. ♥

Dneska ráno jsem dorazila zpět do T. a do školy. Hned z kraje mě čekalo zkoušení z chemie, které jsem uhrála na za dobře. Pro mou maminku děs a hrůza, já se klaním své dokonalosti, uhahá.
Poslední předvánoční den budu békat na školních schodech vánoční koledy. Náš pan učitel na angličtinu je zapálený zpěvák a hráč na kytáru, a taky pěkný blázen. Při dnešním békání koled mi nejdřív nadal do potvor, když jsem nechtěla zpívat, neboť byl přesvědčen, že dívka s tak krásným úsměvem zpívat zákonitě umí (taky vám přijde divnej?), a pak opěvoval můj "dokonalý soprán", který již dlouho od nikoho neslyšel a nesmí na slavnostním zpívání chybět. A máti mi vždycky za moje pozpěvování v koupelně málem rve hlavu... Chm.

A co vy? Víkend, pondělí a co dál?

Jdu zpívat. :D
Mějte se, jak si zasloužíte!
Pá.


2.12. 2009 // Středa. - Díky šunce za ty dary.

2. prosince 2009 v 17:36 | E L - D Ý
Buďte zdrávi, zlotřilci.

... A né jak já, smrk. Za všechno může O.! Noc co noc šteluje topení k nule a otvírá okno, protože je tu prý moc teplo. To se jí to mluví, když nemá postel rovnou v průvanu. Zažaluju jí a K. taky. Ostatně, to ona mě vystěhovala z mojí dokonale ukryté postýlky za skříní.

Konečně tu máme prosinec. Listopad už mě uváděl do depresí, já ho nemám ráda. A vůbec, už by mohlo začít sněžit. Déšť a deset stupňů mi leze na nerva. Takhle si nikdy ten kopec k autobusáku na saních nesjedu. A taky bych si chtěla postavit sněhuláka, dělat po večerech za svitu pouličních světel andílky, koulovat se, dostat ledovkou do hlavy, vyválet mýho M. ve sněhu, neboť on si to zaslouží a tak. :) Taky máte rádi sníh?

Opomenu-li to, že takřka propadám z matiky a hrůzně hrůzné až přehrůzné tělocviky spolu s proradnou hrazdou, dá se to ve škole přežít. Ze čtvrtletky z češtiny jsem dokonce dostala za jedna, třetí nejlepší práce ze třídy. Beztak se mnou učitelka sympatizuje, jelikož máme stejné jméno, jinak si to nedovedu vysvětlit. Ale né že bych si stěžovala.


Dneska jsme psali z chemie. Snažila jsem se toho od O. opsat co nejvíc, snad to dopadne aspoň za tři. Jestli ne, O. dostane na zadek.
Zítra mě čeká druhé kolo anatomie a musculi capitis, které se tu marně snažím naučit už dobré dvě hodiny. Tahle škola, to byl úlet na entou.

Už by mohl být a pátek a já v B. u mýho M. ♥

Jdu si udělat kafe.
Dnes už čtvrté.
Tralalá.
Hepčí.

KAM SI RÁDA CHODÍM POČÍST?